1 Počátek

11. června 2018 v 16:35 | Pozorovatelka |  O Zdraví

Veškeré bádání začalo zdánlivě nevinným příběhem a citátem jednoho známého "smyšleného" mimozemšťana:

"Každý člověk má možnosti vyléčit se sám.

A od té doby mi tahle věta nedala spát. Ač už si mnozí myslí, že onen tvor byl smyšlený, zvláštních myšlenek vyslovil až příliš mnoho na to, abych se tím (vším) nezabývala dál. A detailněji. (jestli je to,co říká vůbec možné.)

Chtěla jsem tedy přijít na to, v čem to Zdraví a uzdravování vlastně tkví.
A proč je někdo celý život zdravý, a jiného neustále sužují nemoci a potíže.
A nejlepší forma učení je vlastní Zkušenost.

A tak jsem se po střední škole rozhodla, že se stanu Zdravotní sestrou.
Ne, že by medicína nebyla ke studiu vhodnější, ale já se chtěla občas i bavit uměním a třeba i relaxovat, a to bohužel u průměrně inteligentního člověka, který nechce ležet jen v knihách a povzbuzovacích drogách, nejde.

Zvolila jsem tedy pomalejší cestu plnou, mnohdy neplacené praxe.
Od sociálně-zdravotnických zařízení všeho druhu: stacionářů pro hendikepované děti, domovů pro osamělé imobilní (nesamostatné) seniory; přes azylové domy pro osamělé matky s dětmi, domovy pro opuštěné kojence; po nemocniční lůžková oddělení : Onkologie, interny, chirurgie, JIPky , neurologické a ortopedické rehabilitace, až jsem se jednoho dne dostala až k Hospicové péči.

A tam jsem potkala i tu, která mi otevřela oči nejvíce.


Přítelkyně s kosou. Smrt.

Lidi kdysi bojující, zoufalé, vyčerpané, dnes již smířené umírající; staré i mladé, kteří se pomalu ztráceli.
Lidi pomalu čekající na to jediné vysvobození, protože nenašli způsob, jak se uzdravit (jak být šťastní) a jediné, co je neopouštělo, byla únava a bolest.

Pracovníci na takovém místě, převážně silně věřící sestry, to braly jako poslání.
Vžily se do rolí Andělů smrti na straně jedné a Průvodců zármutku na straně druhé.
Obdivovala jsem je za tu lásku, a péči, kterou dávají oběma stranám v takových chvílích, ale nenáviděla za to, že se nesnaží najít způsob, jak alespoň některé umírající zachránit, či povzbudit do života.
A jak jsem si později uvědomila, ani já to nedokázala.

A protože jsem získávala empatii, kus nemoci od některých přešlo i do mě, až jsem si jednoho dne v jakémsi vyčerpání/ deliriu začala předepisovat svůj vlastní úmrtní list.
To byla poslední kapka.

Proto jsem tam nevydržela dlouho, i když mě to místo tolik fascinovalo. A snad pořád tam bylo co se učit.

Tak jsem si prožila jednu ze svých prvních životních smrtí, než jsem mohla začít znovu.
V novém městě, v nové práci. s novými, životem kypícími lidmi.
Zregenerovat se a vše pochopit. A to nejen díky časovému odstupu.
I tak je to teprv začátek.

 

Tento blog

2. června 2018 v 16:24 | pozorovatelka
Ahoj. Jsem Pozorovatelka. A jako člověk (s určitou mozkovou kapacitou a individuálním pohledem) se od malička zajímám o tento svět (momentální život), se všemi jeho detaily i zdánlivě nesouvisejícími okolnostmi, a občas do něčeho zasáhnu (experimentuji), abych se něčemu novému naučila.
A jistá velká zjištění mi začínají dávat takový smysl, že souvislosti do sebe zapadají jako dílky obří skládačky.

Mým hlavním zájmem se stalo Zdraví a s ním spojený dlouhý, spokojený život, snad proto, že samotné přežití je hlavním pudem jakékoliv živé bytosti, kdekoliv ve vesmíru. A protože smrt je až příliš jednoduchá.

A proto jsem se rozhodla, že si vše zapíšu. Text se totiž neztratí tak rychle, a jednoduše jako myšlenka. (A Navíc jde i upravovat a na počítači i přečíst.)

Víme totiž, že existuje Alzheimer a Nicota, že ano. Když zapíšu poznatky z toho co se událo, budu se moci neustále vyvíjet, a tedy nezapomínat a žít.

Důvodem, proč jsem vybrala formu tohoto blogu je Pravda.
V tomto novém, skokově se vyvíjejícím světě totiž na Pravdu zapomínáme*. Nebo spíš bych měla říct, měníme ji, přetváříme a ztrácíme se ve změti lží, polopravd a čirých výmyslů.
Proč?
Za 1. Protože máme strach. A strach právě o tu nejdůležitější věc. Strach o život. Vědomě, či nevědomě. A to je problém.
Za 2. Protože jsme ztracení. Prázdní. Neznáme důvod k žití. A to je ještě větší problém.

Takhle se naše Krásná Země dál vyvíjet nemůže.

* Samozřejmě to myslím spíše všeobecně. Jsou již tací, kteří si pravdu připomínají, rozpomínají na ni, ať už vědomě, či podvědomě. A ti rostou a její myšlenky šiří dál. Jsou to myšlenky Velkého systému (říkejme mu třeba Akasha), které se může některým zdát jako magie, jiným jako matematika, příroda,... Podstata je však stejná.

Trocha tématické hudby k tomu:

Trocha umění:


Autor Obrazu : Zdzislaw Beksinski (1986)

Kam dál

Reklama