1 Počátek

11. června 2018 v 16:35 | Pozorovatelka |  O Zdraví

Veškeré bádání začalo zdánlivě nevinným příběhem a citátem jednoho známého "smyšleného" mimozemšťana:

"Každý člověk má možnosti vyléčit se sám.

A od té doby mi tahle věta nedala spát. Ač už si mnozí myslí, že onen tvor byl smyšlený, zvláštních myšlenek vyslovil až příliš mnoho na to, abych se tím (vším) nezabývala dál. A detailněji. (jestli je to,co říká vůbec možné.)

Chtěla jsem tedy přijít na to, v čem to Zdraví a uzdravování vlastně tkví.
A proč je někdo celý život zdravý, a jiného neustále sužují nemoci a potíže.
A nejlepší forma učení je vlastní Zkušenost.

A tak jsem se po střední škole rozhodla, že se stanu Zdravotní sestrou.
Ne, že by medicína nebyla ke studiu vhodnější, ale já se chtěla občas i bavit uměním a třeba i relaxovat, a to bohužel u průměrně inteligentního člověka, který nechce ležet jen v knihách a povzbuzovacích drogách, nejde.

Zvolila jsem tedy pomalejší cestu plnou, mnohdy neplacené praxe.
Od sociálně-zdravotnických zařízení všeho druhu: stacionářů pro hendikepované děti, domovů pro osamělé imobilní (nesamostatné) seniory; přes azylové domy pro osamělé matky s dětmi, domovy pro opuštěné kojence; po nemocniční lůžková oddělení : Onkologie, interny, chirurgie, JIPky , neurologické a ortopedické rehabilitace, až jsem se jednoho dne dostala až k Hospicové péči.

A tam jsem potkala i tu, která mi otevřela oči nejvíce.


Přítelkyně s kosou. Smrt.

Lidi kdysi bojující, zoufalé, vyčerpané, dnes již smířené umírající; staré i mladé, kteří se pomalu ztráceli.
Lidi pomalu čekající na to jediné vysvobození, protože nenašli způsob, jak se uzdravit (jak být šťastní) a jediné, co je neopouštělo, byla únava a bolest.

Pracovníci na takovém místě, převážně silně věřící sestry, to braly jako poslání.
Vžily se do rolí Andělů smrti na straně jedné a Průvodců zármutku na straně druhé.
Obdivovala jsem je za tu lásku, a péči, kterou dávají oběma stranám v takových chvílích, ale nenáviděla za to, že se nesnaží najít způsob, jak alespoň některé umírající zachránit, či povzbudit do života.
A jak jsem si později uvědomila, ani já to nedokázala.

A protože jsem získávala empatii, kus nemoci od některých přešlo i do mě, až jsem si jednoho dne v jakémsi vyčerpání/ deliriu začala předepisovat svůj vlastní úmrtní list.
To byla poslední kapka.

Proto jsem tam nevydržela dlouho, i když mě to místo tolik fascinovalo. A snad pořád tam bylo co se učit.

Tak jsem si prožila jednu ze svých prvních životních smrtí, než jsem mohla začít znovu.
V novém městě, v nové práci. s novými, životem kypícími lidmi.
Zregenerovat se a vše pochopit. A to nejen díky časovému odstupu.
I tak je to teprv začátek.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama